Terénní cyklistika roste, ale ubývá “core” bajkerů

Web Singletracks.com před časem zveřejnil zajímavou úvahu, která navazuje na proběhlý výzkum participace americké veřejnosti na rekreačních aktivitách v přírodě. Přestože data o cyklistice jsou založena na malých číslech a nemusejí tedy být úplně spolehlivá, zdá se, že terénní cyklistika prochází dvěma protichůdnými trendy.

1: “Tvrdé jádro”, tedy skupina cyklistů opravdu oddaných této aktivitě (a obvykle také velmi zkušených jezdců), se v USA zmenšuje. Mezi “tvrdé jádro” byli pro účely výzkumu započítáni lidé, kteří na horském kole po stezkách jezdí častěji než 13x do roka, a těch ubývá. Tento trend začal již před Covidem a pandemie jej ještě umocnila. Jedním z možných vysvětlení tohoto trendu je to, že terénní cyklistika prochází fází stárnutí silné generace bajkerů, kterým je dnes okolo 60 let a více. 

2: Na druhou stranu ale terénních cyklistů v USA přibývá. Během Covidu začalo jezdit mnoho nových lidí, řada dalších se k cyklistice vrátila. Jedná se však o občasné terénní cyklisty, kteří se věnují také dalším jiným formám pobytu v přírodě.

Jedním z vysvětlení tohoto trendu je také to, že na vině mohou být i stezky. V USA je nyní trendem stavět stezky zaměřené na širokou veřejnost, a daleko blíže populačním centrům než kde vznikly tradiční bajkerské lokality. Tyto stezky přitahují (a vytvářejí) nové cyklisty. A část “tvrdého jádra” jezdců v některých oblastech USA je přitom možná demotivovaná tím, že u nich nyní nové technicky náročné stezky nevznikají.

Jak ale poznamenává jedna z mluvčích v článku, Ashley Korenblat, o dobré kondici fenoménu terénní cyklistiky svědčí spíš vysoká čísla občasných uživatelů než ubývající skupina oddaných vyznavačů.

Z evropského pohledu je k této úvaze ale nutné dodat, že situace v Americe je odlišná od našeho kontinentu. Tady jsou to (alespoň zatím) právě jezdci “tvrdého jádra”, kteří především udávají tón diskuze (a tedy to, co se bude stavět).

Na Singltreku pod Smrkem a v dalších sítích stezek Singltrek se snažíme vyjít vstříc rostoucí široké veřejnosti občasných cyklistů, které článek identifikoval. Často však narážíme na to, že se jedná o mlčící většinu, která za své stezky (ale ani za svá práva) nebojuje. Narozdíl právě od českých “core” jezdců, kteří vyžadují a prosazují si stezky se speciálními překážkami a vysokou potřebou údržby.