Letošní jubilejní Summit IMBA Europe: Kam směřuje evropské bajkování?

Summit IMBA Europe, který se měl v roce 2020 pořádat ve Swieradowe Zdroji, tedy hned vedle stezek Singltreku pod Smrkem, zrušila covidová pandemie. Trochu nás to mrzí, neboť si myslíme, že mnoho lidí aktivních v evropském MTB by si sedlo na zadek. Další Summit IMBA Europe se konal až letos ve Val di Sole, které má sice čarokrásnou přírodu, ale k přístupné terénní cyklistice hodně daleko. Nicméně podobné akce jsou zejména o setkávání lidí, výměně informací a pozitivním náboji, který člověk dostane, když se ocitne mezi 150 jedinci nadšenými pro tu samou věc, což je lepší bajkování ve všech koutech Evropy.

Přečtěte si několik poznámek o aktuálním vývoji evropské bajkové advokacie z klávesnice našeho Tomáše Kvasničky, který se do Val di Sole vydal reprezentovat Singltrek a nasávat informace a atmosféru. Mimochodem, Tomáš Kvasnička kdysi pomáhal organizaci IMBA Europe zakládat. První mezinárodní setkání se konalo v roce 2008 na Prezidentské chatě v Jizerkách, to ještě ani Singltrek pod Smrkem neexistoval. Takže dáváme slovo Tomovi:

1: Na Američanech, zejména v podobě mateřské IMBA US, je vidět zajímavý trend. Zatímco my, když jsme se učili řemeslu plánování stezek, měli jsme co do činění s extrémně fit bělochy z Colorada a několika desítek horských městeček (mountain towns) po celém USA, dnes jsou na tahu jiní. Lidé všech barev, věku a kondice chtějí stezky co nejblíže k domovu, což často znamená využívání parků a lesoparků uvnitř a v blízkosti velkých měst. Líbí se nám, že MTB v USA ztrácí díky nové generaci lidí prosazujících příměstské stezky svoji dřívější nafoukanou exkluzivitu. 

2: Evropané se úplně zhlédli v “identity politics”, velkým tématem summitu bylo vzájemné přemlouvání o tom, že by bajková branže měla ve svých propagačních materiálech ukazovat víc barevných a duhových lidí. Proti tomu jsem se důrazně postavil (a snad proto nebudu označen za východoevropského rasistu a xenofoba), protože říkám, že úkol je zcela jiný: Bajková branže by měla pomoci lidem prosazujícím stezky přemluvit "stárnoucí lesníky u moci", aby bylo více stezek. Na těchto stezkách pak budou rádi jezdit všichni možní lidé (včetně barevných a duhových).  Pestrobavenost komunity vyroste "zespoda" díky novým příležitostem. Nebude nutné ji dávat za úkol marketingovým oddělením. Výzva k tomu, abychom byli pragmatičtí a místo instagramových fotek žen, nebělochů a nebinárních lidí jsme vytvářeli argumenty pro to, aby lesníci umožnili rozvoj stezek, bohužel nepadla na úrodnou půdu, neboť nebyla dostatečně korektní, byť se mnou explicitně souhlasily jedna francouzská a jedna švédská žena :)

3: IMBA Europe ví docela dobře, co chce dělat, v angličtině tomu jasně říká "trail & access advocacy". Je však otázkou, zda by u toho měla být garantem kvality vznikající branže projektování stezek. Vidím spoustu subjektů v různých zemích Evropy, kteří se chtějí etablovat. Vidím nedostatečný know-how transfer z míst, kde vědí (USA) nebo věděli (UK), jak se projektují udržitelné stezky, a vidím velice selektivní přístup k tomu, kdo je přizván ke spolupráci. Šmucik východoevropané to z nějakého důvodu nejsou. Koktejl je tak nebezpečný, že stačí několik ambiciozních blbců a evropskému bajkování můžou vznikat velké škody.

4: Jsou národy, které se zajímají o to, co se děje (ať už se přitom chtějí nějak etablovat a zviditelnit, či ne) a jsou národy, kteří si zřejmě myslí, že evropská platforma výměny zkušeností jim nic nového nedá. Mezi ty první patří Švédové, Norové, Dánové, Nizozemci, Francouzi, Švýcaři a Španělé. Mezi ty druhé patří Němci, Rakušani, Slováci, Poláci, Pobaltí a Balkán. Je třeba být kritický i vůči Čechům, které kromě mě, který jsem tam byl za Singltrek, reprezentoval už jen Petr Ladman z WTB (díky WTB, že se o to zajímáte!). Ale pak jsem si spočítal, že 2 Češi mezi 130 účastníky odpovídá přibližně poměru populace ČR v Evropě - tedy 1,5 % (demografové, sesypte se na mě:).