Přínosy terénní cyklistiky jsou větší než její rizika
Australští výzkumníci vydali studii, ze které vyplývá, že zdravotní přínosy terénní cyklistiky převažují nad riziky zranění. Ne, že bychom byli nějak zvlášť překvapení. Vždyť Vám to na Singltreku pod Smrkem říkáme už dávno. Jenže Australanům zrovna začíná jaro, a tak se rozhodli dostat národ do sedel (horských kol) pomocí výsledků zajímavé vědecké studie z Curtin University.
Studie zkoumala 220 000 zranění cyklistů a porovnávala je s 10 000 zranění pěších turistů. A světe div se. Většina zranění bajkerů se týkala horních končetin, jednalo se o lehké škrábance, řezné rány nebo odřeniny. Oproti tomu se u pěších turistů většinou jednalo o dolní končeniny, většinou potřebovali ošetřit puchýře a zvrtlé kotníky.
Paul Braybrook, doktorandský student z Curtis University to okomentoval: Přestože je terénní cyklistika vnímána jako extrémní sport, většina zaznamenaných zranění z ní pocházajících má nízkou závažnost.
Autoři studie si také všimli, že u terénní cyklistiky [v Austrálii] došlo k významnému odklonu od extrémních stylů jízdy, které historicky pocházejí z USA, k mírnějším formám, které jsou více orientovány na zdravý životní styl.
Díky této změně je o terénní cyklistice (podobně jako o pěší turistice) možné říci, že její přínosy jsou větší než její rizika.
